Únor 2016

Štědrý den 666

28. února 2016 v 20:07 | creepypasters |  creepypasta
Moc se omlouvá za nevycházení článků,prostě jsem líný člověk.No a ješě k tomu tuhle creepu jste si mohli najít na blogu ami.Mno dole máte anketu a co bude mít nejvíc hlasů tak to napíšu a snad brzy vydám.Záleží jakou vyberete.Doufám,že ta anketa tam je.

Je štědrý den. Stojím v kuchyni a vařím. Moje dvě dcery Sandra a Nela zdobí stromeček. Jsou to moje zlatíčka. Vždycky se těšili až Ježíšek přijde a dá jim pod stromeček dárky. Ale tento rok je to jiné. Minulé vánoce jejich otec zemřel. Šel uriznout stromeček a jelikož jsme bydleli v době a měli vysoký strop, mohly jsme mít i pětimetrové stromky. Ale padal špatným směrem a kmen mu rozdrtil nohy. Než jsme ho našli bylo už pozdě. Dnes žijeme v bytě a máme opravdu malí stromeček. Stejně jsem je musela nutit, aby ho nazdobili. Vžyť to dělávali tak rády.
Bylo pět hodin. Zavolala jsem je aby šli ke stolu. Zvedli talíře, aby si vzali šupiny. Atmosféra byla špatná. Nela měla slzy na krajíčku. Když jsme dojedli, řekla jsem, že jdu na záchod. Abych mohla dát pod stromek dárky. Vzala jsem je ze skřině a začala aranžovat. Všimla jsem si, že jedna baňka leží na zemi. Byla zvláštní, rudou baňku s čísly šest, šest, šest jsme neměli. Zvedla jsem ji. Sama od sebe zacinkala a já ji upustila na zem. Rozbila se. Byla jsem v obýváku delší dobu, tak jsem ji zametla rychle pod křeslo. Zazvonila jsem svým zvonečkem a šla do kuchyně. ,,Slyšeli jste to?" Jejich očka se po dlouhé době rozzářila. Rychle se rozběhli do obýváku, aby si mohli rozbalit svoje dárky. Chtěla jsem dát talíře do dřezu, když jsem uslyšela křik. Rychle jsem utíkala za nimi, ale zastavila jsem se ve dveřích.To co jsem viděla mě zmrazilo na místě. Moje dcerušky měli v krku háky a byly pověšené na stromku. Pod tíhou jejich tělíček spadl na zem. Rudá tekutina jim crčela z krku, nosu a pusy. Pomalu jsem se podívala na místo kde před chvílí stál stromeček. Teď tam sedělo miminko. Mělo zlaté šatičky, od krve a dalších tekutin. Jeho zlaté vlásky zdobila korunka z střev mích cerušek, z křidélek mu zbyly jen pahýly s chmýřím, neměl nos a jeho pusinka vypadala jako sníh. Měl jen jedno rudé oko s třemi čísly. Šest, šest, šest. ,,Rozbil jsem jim tatínka, tys mi rozbila oko a já rozbil i tvé děti." Řekl sladkým, děťským hláskem. Usmál se a stoupl. On šel ke mě! Nemohla jsem jít do kuchyně pro nůž, protože jsem cítila, že tam číhá něco horšího. Moje instinkty mi to říkali.Sice vypadal jako batole, ale kdybych s ním chtěla praštit o hranu stolu tak mi sežere obličej. Vzpomněla jsem si na jeho druhé oko pod křeslem. Rychle jsem k němu přistoupila a ohla jsem se pro něj. Potom jsem se rychle zvedla s kusem střepu a chystala se na útok. Otočím se. Nic. Někdo mi ťuká na záda, zakousne se, odtrhne kus masa a polkne. Zaječím. Už jsem toho měla dost. Zmasakroval moji rodinu a stejně se usmívá od ucha k uchu. Moje pudy vyhrály. Chytla jsem střípek jeho odporné dušičky tak silně, až mě pořezal a vrazila ho do jeho zbylého oka. Začal brečet, jako mimino které chce napít z mého prsu, aby ukojil svůj hlad. Od té doby ježíšek nepřináší dárky.